THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RED SPAROWES jsou stále odmlčeni, takže dejme prostor jejich úlomkům, jež jsou aktivní nadmíru. Těmi fragmenty jsou kytaristka a zde také zpěvačka Emma Ruth Rundl spolu s multiinstrumentalistou Gregem Burnsem. Už jejich minulou EP desku kolega Dalas chválil ve stručném průvodci post-rockem před pár lety. My se teď podíváme na zoubek desce nové a velké.
Album pojmenované po svůdné biblické postavě, která je letmo dvakrát zmíněna v Novém zákoně, začíná přesně tam, kde EP „Kitsune“ končilo. Zasněný postrock, který ždímá psychedelii, indie, ambient nebo velmi temné blues, tu je vyveden jen snad o něco ostřeji než v minulosti. Tam, kde se minulá tvorba halila do mlhy, jsou teď kontury kompozic ostřejší a často míří někam k post-punku. Naprosto určující je pak barva vokálu, kterou Emma Ruth vládne. Zde je vidět kus práce, zpěvy jsou vybroušenější a více pracují s náladou a dynamikou hlasu. To samé lze říci i o rytmice. Bubeník Andrew Clinc si tu hraje s maličkostmi, které vyjedou na povrch až několika posleších. Vzhledem k základní sestavě se jedná o velmi košatou hudbu, která je hravá a zasněná současně.
8 / 10
Salome (2015)
Kitsune (2012)
Bavi ma to viac ako Emmina solova tvorba, skoda ze je od nich len tento jeden album a nedavno sa vraj kapela rozpadla. Naj. skladba: Skin
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.