Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RED SPAROWES jsou stále odmlčeni, takže dejme prostor jejich úlomkům, jež jsou aktivní nadmíru. Těmi fragmenty jsou kytaristka a zde také zpěvačka Emma Ruth Rundl spolu s multiinstrumentalistou Gregem Burnsem. Už jejich minulou EP desku kolega Dalas chválil ve stručném průvodci post-rockem před pár lety. My se teď podíváme na zoubek desce nové a velké.
Album pojmenované po svůdné biblické postavě, která je letmo dvakrát zmíněna v Novém zákoně, začíná přesně tam, kde EP „Kitsune“ končilo. Zasněný postrock, který ždímá psychedelii, indie, ambient nebo velmi temné blues, tu je vyveden jen snad o něco ostřeji než v minulosti. Tam, kde se minulá tvorba halila do mlhy, jsou teď kontury kompozic ostřejší a často míří někam k post-punku. Naprosto určující je pak barva vokálu, kterou Emma Ruth vládne. Zde je vidět kus práce, zpěvy jsou vybroušenější a více pracují s náladou a dynamikou hlasu. To samé lze říci i o rytmice. Bubeník Andrew Clinc si tu hraje s maličkostmi, které vyjedou na povrch až několika posleších. Vzhledem k základní sestavě se jedná o velmi košatou hudbu, která je hravá a zasněná současně.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.